Ty to potřebuješ víc

„Néé, já nechci injekce..já je nesnáším, vždycky mi je blbě po nich“ říká si Tom v hlavě a má vystrašený výraz. Přece jim je teprve devět let..jsou vyspělejší, hlavně myšlenkami, více než jejich vrstevníci, ale injekce se bojí kde kdo. Bill to na něm pozná, to je jasný..jsou to dvojčata, vědí o sobě všechno. „Se nedělej, mě se směješ a sám seš posranej“ machruje Bill a Tom otevře pusu a má vyčítavý pohled. „Kluci, no tak! Nepředvádějte se!“ stydí se za ně taťka a zrudne. „Z toho si nic nedělejte, já mám doma něco podobného“ dodá doktorka a čeká na sestru, než připraví protilátku pro Billa a očkování Tomovi. Podá tu menší injekci doktorce a ta si to kráčí k Tomovi, který stojí u lehátka a je zamračený. „Ježiš, proč jjdete ke mně! Sakra brácha mi omdlel před očima a potřebuje pomoct a vy se tady sere…“ odmlčí se a pokračuje „já snad počkám ne?“ rozčiluje se a máchá rukama, všichni jen mlčí a nevěří svým uším. Bill se zadívá na svýho brášku a zahřeje ho úplně u srdíčka, dívají se na sebe a neví co říct. „Tome přestaň už, snad paní doktorka ví, co má dělat“ okřikne Toma táta vztekle a ukazuje na něj, že mu naseká na zadek. „Hmm, to vidím teda, že to ví..“ rejpe si Tom a Billovi začnou cukat koutky, zakryje si pusu dlaní a zakašle. Doktorka je celá rudá, dívá se na sestřičku, ale ta má dělat taky co,, aby se nesmála. „Kde..kde je ta druha stříkačka?“ zmatkuje a otáčí se. Její trapně, protože takhle upřímný lidi vid málo kdy. Natož nějaké dítě. „Tady“ podá jí to sestra.  

Doktorka to veme pevně do rukou a ukáže Billovi ať si sedne na židličku. Ten si vyhrne rukáv a snaží se vystrčit rameno. Má dlouhé rukávy a moc mu to nejde „Sakra“. „Ne, ruku ne. Stáhni si kalhoty, píchnem to do zadku“ „vždyť ste říkala, ať si sednu!“ je nervózní Bill a nic nedělá jen sedí a kouká. Tom je opřený o lehátko zády a dívá se na ně se složenýma rukama..chce říct zase nějakou hlášku, ale táta se na něj výhružně podívá a Tom je radši zticha. „Blbka jedna.“ řekne si pro sebe. „Jo říkala, ale…….“ Neví co má odpovědět a Bill si rozepíná pásek a rozepíná zip u kalhot. Nadzvedne se a stáhne si je do půlky zadku a sedne si zpátky, nahne se do strany a levou rukou si stáhne kousek níž svoje boxerky. Pravou rukou se drží područky a zavře oči. „Sssssss“ vydá ze sebe, jak mu píchla injekci. „Hotovo..nebylo to tak hrozný ne?“ snaží se vtipkovat doktorka a jde si připravit to očkování. Sestra Billovi zalepí píchnutí náplastí a on si zase zpátky oblékne kalhoty. 

 

Tom dělá držky a kroutí očima, úplně znuděný, jako vždy.:D  „To si mám taky stahovat trencle?“ řekne otráveně. „Ne, tobě to půjde do ramena.“ a jde k němu. Tom si vysedne na lehátko a vyhrne rukáv. „Hlavně e mi tam nešťourejte jo?“ bojí se..Bill stojí kousek dál, ale pak si sedne vedle Toma a veme ho za ruku a řekne potichu: „Neboj, jsem s tebou.“ Tom se na něj usměje a pevně ho stiskne. Dívají se na sebe a zase si vyměňují myšlenky, beze slov. „Nandal jsi jí to dobře“ pozvedne obočí Bill a Tomovi se rozsvítí očka a taky si myslí: „Ne asi..já jsem dobrej pořád.“  Bill se uchechtne..Jo, je to zvláštní, nemusí spolu mluvit, ale vědí všechno..To asi nejde pochopit jen tak, člověk musí mít dvojče, aby to chápal. „Ale s tou doktorkou jsem to myslel vážně, je blbá..ty to potřebuješ hned..ne já.“ a zvážní..Bill se mu zadívá do očí hluboko a nikoho nevnímají..jen oni dva..žádná injekce, nikdo..Stisknou se oba pevně až……