LOITSCHE

Loitsche – zeptáte se „obyčejného“ člověka, co je to Loitsche a oni nevědí, co to je. Kdyžtak vám řeknou, že nějaké místo atd. Ale jen se zeptáte fanoušků Tokio Hotel, tak se každému z nich vybaví vesnice, kde vyrůstali dva členové kapely Tokio Hotel – Bill a Tom.

Loitsche je obyčejná vesnice, jako všude. Několik set obyvatel, hospůdka, krámek atd. Prostě tak, jak to bývá všude. Ale pro TH fanoušky má v sobě něco kouzelného a stala se putovním místem, kam všichni touží aspoň někdy se podívat. Např. „slavná“ zastávka, kam chodili kluci na autobus.

HISTORIE LOITSCHE

První zmíňka o Loitsche je z dokumentu z roku 1152, kde je biskupem z Halberstadtu, potvrzena první usedlost v klášteře Hillersleben. Dokument byl tehdy psán, aby u pozdějších generací mohl prokázat právní nároky na klášter. Staré nálezy na pozemcích v Loitsche a jejím okolí potvrzují, že už dříve, před rokem 1152, zde muselo nějaké sídlo existovat. Původně se Loitsche skládala ze dvou vesnic - samotná Loitsche a Hilgendorf, které po staletí byly samostatné obce. Vesnice Loitsche má být údajně lužicko-srbského původu a název je odvozen od slova ?lesk? ( německy Wald, neboli les). Do roku 1564 byl ještě užívaný název Lozke a teprv od roku 1785 se setkáváme s názvem Loitsche.Hilgendorf má být naopak původu germánského a podle jména je vykládáno jako ?Heiliges Dorf? neboli Svatá vesnice. Z dokumentů obou vesnic se však dozvíme velmi málo  ani v mírovém dokumentu z roku 1363 není o obou vesnicích zmínka...

 

S rokem 1447 začínají vztahy k zámku Rogätz a k rodině z Alvenslebenu. Tehdejší magdeburský biskup Friedrich, dal této rodině v zástavu celé okolí Magdeburgu, jehož součástí bylo mnoho vesnic např. Rogötz, Bertingen, Lotzeke (Loitsche) a další. Šlechtická rodina z Alvenslebenu se na zámku usadila, ale až v roce 1461 a jejich vlivem se vesnice spojily v jednu. V letech 1564 až 1584 se konalo sčítání lidu a bylo zjištěno, že v Loitschi bydlí cca. 30 rodin. V době Třicetileté války byla Loitsche kompletně zničena a dočasně bez obyvatel. Dále je v knihách klášterního archivu psáno o třech velkých požárech, které vesnici postihly. První z nich v roce 1789 spálil část Hilgendorfu a téměř celou Loitsche včetně kostela, fary a školy. Další požáry byly v letech 1825 a 1826...

Po dobu napoleonské války kolem roku 1806 byla Loitsche obsazena a cca. 4000 Francouzů vesnici vyplenili. Spolehlivé údaje o velikosti obce jakož i o počtu obyvatel jsou k nalezení teprve kolem roku 1820. Loitsche měla tehdy 588 obyvatel. V roce 1849 byla otevřena železniční trať Magdeburg - Wittenberge , jejíž součástí bylo i tehdejší  nádraží Rogätz (Rogätzer Bahnhof), kterou obyvatelé Loitsche mohli užívat. Roku 1913 bylo toto nádraží přejmenováno na Loitscher Bahnhof. Až po uvedení železnice do chodu se stala Loitsche součástí obchodu a průmyslu, například: lesnictví, ovocnářství a řemeslná výroba, což bylo ku prospěchu zaopatření obyvatel a místního zemědělství. O tom ještě dnes vypovídají státní selské dvory, které bohužel po druhé světové válce kvůli bídnému zemědělství zanikly.V letech 1961 ? 1964 byly prováděny průzkumné vrty na obsah draselné soli a v roce 1963 byl na území Loitsche vybudován draselný důl, jehož výstavba měla podstatný vliv na rozvoj obce a zároveň to poskytlo obyvatelům mnoho pracovních míst. Roku 1964 začala fungovat první šachta a od roku 1973 funguje nepřetržitý provoz . Těžba soli trvá ještě do teď. Dnešní Loitsche má velice moderní podobu. Vesnice má svou vlastní knihovnu, archiv, sportovní zařízení a dvě hospody. Nyní se staví nová radnice...  

TeriK