Twins poleva 7.

„No teda Tome, ty seš ale pako!“ rozřehtá se nahlas Gordon. Simone se jen zamračí, ale pobaveně sleduje vyvedeného Billa z míry. Chudák, on takovej stydlivej. Ten Tom se neponaučí, já mu už říkala tolikrát, že Bill je jinej. Ale… Kdyby jen Simone věděla, kdyby věděla, co Billa napadlo při pohledu na ten dárek, v kterým je někdo hluboko zakopaný pes.

 

Bill si klekne na paty a začne se nuceně smát. Došly mu slova. Kdyby to byl jen obyčejný dárek, on je obyčejný, ale něčím zpestřený. To zpestření by nevadilo tak, kdyby nebylo tam, kde je.

 

„Ježiš, brácha, řekni něco!“ hraje naštvaného Tom a ze sedačky se přemístí rovnou vedle Billa a poplacává ho po zádech. Toméé, proč na mě ještě k tomu šaháš… Honem, deku, papír… Něco čím se přikryju. Bleskovým pohybem sebere roztrhané papíry vedle sebe a dá si je do klína. V tento moment si vyčítá, že si bral na sebe volnější džíny. Kdyby měl těsné, jako vždycky, nebylo by to tak viditelné. Po zádech mu stéká studený a zároveň tak studený pot. Cítí každou kapičku, co se vskakuje do jeho trička.

 

„Je to neobvyklý… bych řekl,“ a podívá se zpříma Tomovi do očí. Chce z nich vyčíst důvod, ale o to samé se snaží Tom.

„Teď už ho budeš mít Bille i na tom nejcitlivějším místě, doufám, že to s tebou nic nebude dělat, jinak…“ Simone ho nenechá domluvit a dá mu pohlavek, jako malému děcku. Gordon se zmítá v křečích smíchu a popadá se za břicho.

„No ták, přestaň!“ okřikne ho Simone znovu, ale on je prostě vyvedený z normálního vnímání. Ano, jejich nevlastní otec se chová, tak jak se chová. Kéž bych takhle zareagoval já! Jenže já blb se tady červenám…

 

Uchopí do rukou ten svůj dárek – černé boxerky s bílým, svislým nápisem „TOM“, který je napsán přímo v rozkroku. Tom se ohromně baví pohledem na Billa. Bill zakroutí hlavou, jako by si chtěl všechny ty svoje nepochopitelný myšlenky vyklepat z hlavy. Setřást je někam do nekonečna a aby se rozprášily, jako popel. V hlavě si řekl, že nebude ze sebe dělat to, co nechce. Je to brácha, nic víc. Jen si to namlouvá a co by od Toma mohl čekat.

 

Otočí se přímo k němu a řekne trošku klidně už: „Děkuju moc, hned jak se budu převlíkat, oblíknu si tě přímo na sebe,“ šťouchne ho prstíkem mezi žebra a Tom na něj mrkne. Bill se nakloní k němu a šeptne mu do ucha, jako by nic:. „Asi tě uškrtim,“ Boxerky si hodí přes rameno, papíry zmuchlá do kuličky a vstává ze země. Tom se jen přiblble uchechtne. Ještě tě čeká další překvápko.

 

„Bille, jděte se oblíknout, musíte na ten hřbitov. My s Gordonem budeme doma, půjdeme tam zítra. Ale…“ „Počkej, mohli by jsme se jít projít ne?“ obejme Simone kolem ramen, ale ona sebou cukla. Co se to s ní děje? Kluci to nepostřehli ani její znechucený výraz. Oni mají teďka jiné starosti.

 

Bill tiše odešel po schodech nahoru. S úsměvem na rtech a zavřel se v pokoji.

 

„Mami, bude mi to seknout, co?“ Tom se nahne dozadu na pohovku pro fialovou mikinu s černýma hvězdama. Přesně takovýma, jakou má Bill vytetovanou. A pak, že jen Tom provokuje. Jen by Toma zajímalo, jestli to milému bráškovi vůbec taky došlo.

„A ukaž tu čelenku,“ zvědavě pokukuje mamka k Tomovi. Snaží se nevnímat „vlezlé“ doteky Gorgona. „Počkej, kam jsem jí dal?“ Tom si klekne na čtyři a začne se přehrabovat v tom čurbesu okolo sebe. V tom množství všech dárků, doplňků atd. „Tady je!“ vyšmátral ji vedle gauče a chytil mezi dva prsty. „Hmm, fialová taky,“ řekne poněkud sklesle Gordon a svou ruku ze Simone stáhne. Její ulevující výraz mu nemohl uniknout. Něco není dobře a on to začíná pociťovat.

 

„Jo, jdu do barvy,“ řekne Tom a pro sebe si šeptne „a na hvězdičky nezapomněl ani u tohodle,“, ale v tomhle případě jsou bílé.

 

…

 

Bill vešel do pokoje a svou plnou náruč vysypal rovnou u dveří na zem. Uklidí to potom. Neměl náladu něco rovnat, vyhazovat. Na to byl moc líný a trochu unavený. Pořád ještě byl vykolejený z toho neobvykle vypadajícího dárku, v hlavě mu běhalo tolik myšlenek, které mělo nejmíň sto nožiček a každá se chtěla rozutéct jiným směrem. Zabouchl za sebou dveře a vyčerpaně se opřel o ně zády. Hluboce se nadechl a poté vydechl.

 

Zamrká očima a jeho pohled se zabodne na jeho ustlané posteli. Co to tam leží? Že bych zapomněl zabalit nějaký dárek? Blbost, dárky už balil dávno předtím a při posledním obývání pokojíčku neležela žádná krabice nikde. Vůbec nikde, natož na jeho posteli. Nechápavě se zamračí až se mu udělají dvě silné vrásky na čele. Přejde pár kroky ke své posteli a jednou rukou uchopí balíček pevně ve své dlani. „BILL“ stojí psáno na horní straně. Jmenovaný se usměje. Miluje dárky a překvapení, obzvlášť od Toma. A tohle je rozhodně dárek od Toma. Tím si je černovlasý anděl s ďáblíkem v těle jistý. Ovšem, kdy se ten ďábel projeví je psáno ve hvězdách.

 

Položí nohu na postel a sedne si na patu. Druhou nohu nechá volně spuštěnou dolu a své uhlové vlasy, jejichž slepené pramínky zakrývají celé jeho rameno, přehodil na jednu stranu. V sobě už pociťuje nedočkavost a plamínek zvědavosti ho popohnal dál. Odkašle si, při čemž ho znovu silně zapálí v krku a nepříjemně zachroptí na prsech. Rychle odklopí horní vrch krabice a spatří jeden jediný kus papíru. Dá se říct dopis neboli vzkaz. Proč psal dopis, když mu to mohl říct? A proč s tím dělá takový tajnosti? Dá to mega krabice a v tom papír.  Bill se pohodlně zavrtí a svůj pohled zaboří do řádků. Kéž by i mezi řádky. A našel by tam něco?

 

„Můj milý bráško,

 

jo, už ten úvod je divnej, co? I to že píšu vůbec nějakej dopis se mi zdá nenormální. Ale prostě Ti píšu. Asi proto, že to neumim dost dobře vyjádřit slovy. No a taky proto, protože jsem si všiml, že už delší čas se k sobě chováme divně. Je to přes čtvrt roku. Hádáme se čím dál tím víc a to kvůli ptákovinám (nebo píč******). Nepovídáš si se mnou a nesvěřuješ se mi už. Když jsme večer třeba v tourbuse nebo i na hotelu, tak prostě jen čumíš do zdi a strčíš si do uší iPod, zapneš DVD a nebavíš se se mnou. Teď doma ses trošku uvolnil, ale prostě. Víš jak mě to sere? Dneska si mě ale totálně rozsekal s tím, že máš babu! To mě dodělalo úplně. Proč jsi mi to neřekl? Proč jsi to neřekl zrovna mě? Člověku, který je s tebou od narození nepřetržitě, mě který s tebou byl už u mamky v břichu? Proč? To už jsem pro tebe vzduch? Pardon. Vzduch je potřeba k životu, ale mě už asi nepotřebuješ. A co já Ti  tady budu vykládat o tom co bych měl být pro Tebe. To musíš vědět sám. Ale jedno ti řeknu, nechci aby ses trápil nebo nějak deptal kvůli nějaký vypočítavý sviňi!! To ani náhodou, zklame Tě a má problém se mnou…“ Bill se zničeně usměje a setře si miniaturní  kapičky slziček dojetí. Vždyť já žádnou holku nemám. Billa to příjemně hřeje u srdce, ale jeho nálada poněkud klesla. Čte dál. „Prostě jsi mě naštval! No, ale teď k tomu dárku. Nebudu Ti ho dávat před rodičema, stačí, že jsem Ti dal ty spoďáry. Prostě brácha, já vim, že seš nadrženej jak stepní koza. Nesměj se, je to totiž pravda…“ Bill se opravdu zasmál a pobaveně protočil očima. Utřel si hřbetem ruky nos a pokračoval dál. „Já to poznám, že seš nažhavenej, byl bych debil, kdybych to neviděl. Ale prostě ten můj dárek je koupenej už dlouho, už ho asi teď nebudeš potřebovat, ale… Slouží k těmhle těm věcem.  Prostě aby ses uvolnil tam dole a i v mozku! Myslet pořád na to jedno je šílený. Přiznej si to! Prostě… Ty vole! Nesnáším psaní! No, prostě vim, že nejseš takovej, na jednu noc. Řekneš si, že jsem hroznej necitlivka, že nevěřim na lásku a že jsem ji nepoznal. Asi nepoznal, kromě tý na jednu noc, ale to mě už přestává bavit. A… asi se tomu nedá říkat láska, jen sex. Jenže Ty i kdyby si měl tu holku jen jednou, tak Ty seš takovej blbec, že by ses do ní zabouchnul. Já to vim! A proto, aby ses nezamiloval Ti dávám tohle, aby ses mohl udělat sám! Jdi k nočnímu stolku a otevři první šuplík… Tvůj stolek…“  Bill je zaskočen upřímností bratra, má smíšené pocity. Pocity nesmělosti, vzrušení, překvapení, radosti, ale také smutku. Přesune se k nočnímu stolku a otvírá šuplík. Do druhé roztřesené a prázdné ruky vezme časopis. „Je to Playboy, máš tam i předplatný na celý rok…“  Bill se nechápavě zasměje a další slza mu skápne po tváři. Proč tohle dělá? Proč nechce abych někoho měl? Přimáčkne si ten pohoršující časák ke svýmu tělu. Na hrudník a dytivě se potápí do dalších řádků. „Tak a ještě jeden dárek… Když zapneš DVD, tak se Ti tam zpustí film. Koupil jsem jich asi 15. No, ale mám je schovaný u sebe. Prostě obyčejný porno. Hlavně se nerozčiluj. Já to myslim dobře. Vždycky s Tebou všechno myslim dobře, i když to vypadá že ne. Tak to je asi všechno, co jsem chtěl říct. Teď nejspíš půjdeme spolu na ten hřbitov, tak si to nepouštěj. Ale…Billi, mám Tě moc rád. To Ty víš nejlíp.

Tvůj Tom!

P.S.: Proč se tak třeseš, když se k Tobě přiblížím? Mrzí mě, že se mě bojíš nebo co to má být…“

 

Bill upustil kus papíru. Kus obyčejného papíru se lehce nesl vzduchem a líně přistál na zemi. Kus papíru, ve kterém bylo napsáno tolik myšlenek a citů. Skrytých citů…

 

Bill zavřel oči a znovu a znovu nechal slzy volně protéct skrz jeho husté řasy. „Tome, já tě mám taky rád!“ Teď už mám zmatek totální. Jak se teď mám chovat, jak se Ti mám podívat do očí? Bill se cítí šťastně zničený. On na něj myslí, stejně jako on sám. Ale...