Twins poleva 2.
26.12.08
Zdroj: www.schwagie-th.cz.tl
TeriK

Autor: Teri.K

Twins poleva 2.




Pár vět z předešlého dílu:

 

 

 

"Chceš ochutnat?" zeptal se v nevhodnou chvíli už přiopilý Bill a přisouvá zbrkle a rychle k ústům nervózního řidiče rozpálený hnědý umělohmotný kelímek.

 

"Seš blbej?!"

 

Tom sešlápne brzdu a dostává smyk.

 

 

 

 

 

*konec flash backu*

 

 

 

Počasí je nízko pod bodem mrazu, – 15 °C a Bill stojí na balkoně pouze v tričku, naštěstí s dlouhým rukávem, džínách a pantoflích. Třese se zimou a vyklepává svou deku. Tom se rozvaluje na gauči v teplíčku pokojíku a sleduje svého brášku, jak je celý den přehnaně aktivní, na rozdíl od něj. No, celý den vlastně ne. Tak od jedné hodiny odpolední, poněvadž co se stalo ráno… Na to nejde jen tak zapomenout, ale snaží se oba dělat, že se nic neděje.

 

 

 

„Tome, v kolik se mají vrátit naši od babičky?“ zakřičí z balkonu Bill a pořád se „pere“ s chlupatou, červenou dekou. Tom je bez nálady, kručí mu v žaludku, jakoby nejedl celou věčnost a zvolá: „Já nevim, počkej!“ odhrne si rukáv své mikiny a podívá se na hodinky, které ukazují 17:30 hod. „Pět , proč?“ zakřičí znovu. Lže, poněvadž ví, že se bude Bill rozčilovat. „No, jen tak. Nestihneme všechno uklidit!“ klepe dál, ale je to celkem zbytečné, z pokrývky už nic nepadá, ale Billovi je to zdá se jedno. Chce to mít perfektní. Řekl to proto, aby se brácha uráčil taky něco dělat, za celou dobu nehnul ani prstem. Už kvůli tomu co se dělo ráno, by mu mohl s něčím pomoct. Mohli za to oba dva… každý jinak, ale přece oba. Dvojčata se o problémy dělí. Zakroutí očima a chvilku s prací přestane. Otočí se ke dveřím od balkonu a zaklepe nehtem na sklo.

 

 

 

*flash back*

 

 

 

 

 

„Áááááááááááá!“ zaječí vyděšeně Tom a Bill. Auto dostává smyk. Smyk, kterému se říká hodiny. Otáčí se nesmírně rychle a od kol cáká roztátý sníh. Rozprskává se po okolí, jako špinavý, slaný déšť. I jeho nejmenší kapičky se rozprsknou a poskvrní, čisťounký, bílý sníh na louce, za silnicí.

 

 

 

Auto se zastaví. Bill není připoutaný. Kelímek s jeho oblíbeným vinným nápojem mu vylítne z ruky a jeho obsah se vylije přímo na Toma a skapává z jeho šusťákové bundy na sedačku. Bill byl nakloněný u Toma a vylítne na volant.

 

 

 

„Do prčic! Ty seš magor!“ vyjekne Tom s pozvednutýma rukama a zamračeně zírá na sebe. „Jsem celej mokrej!“ prohlíží se znechuceně a čichá si k bundě. Páchne z něj svařák a on udělá zase znechucený obličej. Nadzvedne nos a vyplázne jazyk: „Blbé!“ Nevěnuje ani chvilku pozornosti na svého brášku. Okamžitě sjede pohledem na sedačku a vyvalí svoje kukadla. „Bože, brácha! Já tě zabiju!“ až teď se pohledem odvrátí od sebe a jeho „cukrového“ autíčka a chce Billovi dát co proto.

 

 

 

„Ty seš de…!“  nedořekne to. Toma jakoby uhodil blesk z čistého nebe. Bill je přilepený na volantu a syčí bolestí. Přímo hlavou tam narazil a rozrazil si ret. Své krásné vlásky, co měl uhlazené jsou teď jako hnízdečko a z něj se vyklubal malinkatý bezmocný ptáček. Přesně takto vypadá teď Bill. Zapře se o palubní desku a zvedá se. Tom jakoby ztratil umění mluvit a  snaží se ze sebe něco vydat: „B-bille..já ne..pojď sem.“ Uchopí ho jemně za ramena a otočí ho jej k sobě. Ten pohled na jeho malého brášku s ním otřásl, byl vždy tak jemný a ani malinkatý škrábaneček na sobě neměl, ale teď? „Billi, je ti něco? Co máš s pusinkou?“ natahuje se ručkou k němu a chce ho pohladit po vláskách.

 

 

 

Bill sebou ucukne a drží se za čelo. V očích má vyděšený výraz a pořád se dívá na Toma. Olízne si ret, ale okamžitě jej to začne pálit. Slízne si kapičku krve, kterou hned pozná ve svých ústech. „Ssssss.“ Sykne a přesune se na svou sedačku. Hlava mu třeští, jako by týden někde flámoval. Podívá se do zrcátka na stínítku auta a vyleká se. Jeho pusinka je v pravém koutku rozkousnutá a ukapávají z ní maličkaté kapičky krve. „Auu.“ Přiloží si svůj prstík na ránu a ukápne mu malinká slzička, kterou si okamžitě utře a dívá se smutně sobě do klína.

 

 

 

„Bille, je ti něco?“ naléhá na něj starostlivě Tom a chytne ho za rameno. „Nech mě být, slyšíš?!“ ohradí se na něj Bill a ruku Tomovu ruku ze sebe setřese, jako kus odpadku. „Co je bráško?!“ táže se jej nechápavě Tom a snaží se v očích svého dvojčátka najít nějakou odpověď a pochopení. Vidí strach, vztek a bolest. „Nesahej na mě, Tome!“ „Proč? Mám o tebe strach!“ Bill se mu podívá do očí a namítne: „To teda nevypadalo, že bych tě nějak zajímal,“ podívá se na červený flek na sedačce „radši zkoumáš, jestli se něco nestalo tomu tvýmu autu.“ Dívá se hrozně smutně, je mu to moc líto. Nechtěl dělat kravinky, ale neudržel se. Tom ho zná, jako nikdo jiný a…Kdyby sis mě střežil, jako tenhle křáp, tak… Cítím bolest. Ne bolest z nějakého škrábance ani mě nebolí rozkousnutý ret. Mě bolí srdíčko..kvůli tobě, Tome. Kvůli nikomu jinému. Říká si pro sebe v duchu Bill a pohupuje se. Dívá se do prázdna. Tom ho jen nevěřícně pozoruje. Je mu ho také líto, ale pořád si myslí, že se tak chová díky tomu alkoholu.

 

 

 

Bill škubne hlavou a prudce rozevře dveře. Vystrčí jednu nohu ven a za okamžik stojí celý na prázdné silnici. Uprostřed louky, kde nikdo nikde skoro nejezdí. Jen pár aut sem tam. Okolo se rozprostírají pohádkově zasněžené jehličnaté lesy a jedna srnka přebíhá z jedné strany na druhou. Kdyby se nedělo to, co se děje právě u dvojčátek, bylo by to opravdu kouzelné místečko.

 

 

 

„Brácha, kam lezeš prosím tě?“ volá na něj Tom z auta a nemůže pořád pochopit to, proč se Bill tak naštval. Vždyť přeci nic špatného neřekl. Nadávají si často a Bill je mnohdy útočnější než on sám. Tak co to do něj teďka vjelo? To sám Bill neví, rád se dohadoval s bráškou.. Rád ho ztrapňoval a smál se jeho rozpravám o tom, kolik měl holek v posteli. Vždy se tomu smál, také se často mlátili. Ne jen ze srandy, ale doopravdy, jak to dělá skoro každý sourozenec se svým druhým sourozence. Ale poslední dobou, když se pohádali,  tak to vzal nějak moc citlivě. Nedával to na sobě znát, ale při každé sebemenší hádce radši „sklopil uši“ a mlčel. Nemohl dál poslouchat, to jak na sebe útočí. Ale Tomovi to je asi jedno.

 

 

 

Nevím co se se mnou děje, nechápu to taky. Nikdy jsem takový nebyl. Proč mu to neoplatím stejnou mincí? Proč to nedokážu, sakra?!

 

 

 

„Proč to nedokážu, sakra?!“ tato věta Billovi vylítne s jeho poraněné pusinky a obláček páry se rozplývá do ledově mrazivého větru. „Co to meleš, Bille?“ ptá se jej Tom, ale odpovědi se nedočkává. Bill přešlapuje kolem auta a vztekle kope do pneumatik. Tom už déle nečeká, otevře dveře a vyleze ven taky. Otřese se zimou, je politý od vína a začíná ho to nesmírně studit. „Nekopej do toho!“ zakřičí na Billa a ten okamžitě zkamení. Tvrdě se zaryje očkama do Toma a co nejnecitlivěji a nejbrutálněji se snaží říct: „Já se na tebe můžu vys… vykašlat! Zbal si tohle tvoje neposkvrněný, vlastně teď už poskvrnění auta, který je ze zlata a vypadni!“ poslední slovo se snažil říct s nenávistí. Cítil, jak mu vlhnou oči, ale napřímil se, vystrčil pozdviženě bradu a upřeně zíral na vykuleného Toma. „B-blázníš?“ Tom popojde k němu blíž, ale Bill couvne o dva kroky: „Ne, já jsem přeci jenom ožralej!“ řekne ironicky. „Neblbni, vždyť mrzne, podívej se okolo,“ Tom se otáčí okolo své osy a rozhlíží se do pustinné krajiny „nic tu není, nejbližší vesnice je pět kilometrů. To zmrzneš.“ Otočí se zpátky na Billa. Chtěl by ho nejraději šoupnou zpátky do auta a odjed, ale věděl, že to jen tak nepůjde. Bill je moc tvrdohlavý.

 

 

 

Billi, proč děláš takový scény. Já to nemyslel špatně, jestli ti vadí tohle. Tentokrát si v duchu povídá Tom. Olízne si rty a strčí ruce do kapes, vyndá je a nasadí si kapuci. Čeká, co se budě dít. Bill nevydržel pohled na Toma a zarývá si nehty do dlaní, skoro je vůbec necítí, jak je má promrzlé. Drkotá zuby o sebe a skrčí se mezi ramena. „Už jsem řekl, jdi pryč, já se domu dostanu.“ Cítí na sobě Tomův pohled, který se ho snaží přemluvit, aby jel s ním. „Ne, prostě…“ „Žádný prostě, okamžitě odjeď pryč ti říkám!“ zvýší na něj Bill hlas, nechce být takový, ale chce ukázat, že… On sám neví co si tím chce dokázat. Tom zaraženě stojí a sklopí pohled. Vyčítá si všechny situace, které se staly. Ne jen jeho, ale i Billa.

 

 

 

Billovi bleskne v jeho chroštíčku v hlavičce. Dostal nápad. Strčí ruce do kapes od džínů a vytahuje mobil. V seznamu vybere „objekt“, který chtěl a studeným už skoro omrzlým nehtem u palce zmáčkne zelené tlačítko pro vytočit.

 

 

 

„Ahojky broučku…“ rozplývá se do telefonu. Toma to uhodí do uší, jakoby ho někdo zfackoval. Vykulí nevěřícně oči, ale teď už tak, že by mu mohli, kdyby mohli, vypadnout. Slyšel dobře? Ne, určitě má halucinace.

 

 

 

„Přijedeš pro mě? Jsem za Loitschí asi pět kiláků.“ Odmlčí se a koutkem oka mrkne na Toma. „Děkuju zlatíčko… já tebe taky, pa.“ Ukončí hovor, mobil si zastrčí zpátky do kapsy a s úsměvem se  otočí k Tomovi, který doslova civí s otevřenou pusou dokořán. Přesně tohle Bill chtěl.

 

 

 

Ale kde se to v něm vzalo?



 


 
BlueBoard.cz
 
The owner of this website hasn't activated the extra "Toplist"!
Official - Sites
 
tokiohotel-fanklub.cz MySpace.com/TH-CZ xz.youtube.com/TH-CZ imeem.com/TH-CZ cs-cz.facebook.com/TH-CZ tokiohotel.de Tokiohotel-fanclub.de Fanclub.de/forum Tokiohotel.de/backstage Tokiohotel.de/live Myspace.com/tokiohotel Deutschrock.de/tokiohotel Youtube.com/tokiohotelchannel
Affiliates
 
alexxandra-grujic-kaulitz.piczo.com gtanazar.blog.cz magdahankova.cz mega-tokiohotel.blog.cz thtwincest.blog.cz tehackovskej.blog.cz Monica - support-gays.blog.cz/
počasí /das Wetter / weather
 
BlueBoard.cz
 
Dnes již byli 488 visitors (1560 hits) zde!
This website was created for free with Own-Free-Website.com. Would you also like to have your own website?
Sign up for free