Twins poleva 3.
31.12.08
Zdroj: www.schwagie-th.cz.tl
TeriK

Autor: Teri.K


Twins poleva 3.





Bill se podívá znovu na display svého mobilu a pocítí v sobě pomstychtivý pocit, který ho v tu chvíli naplňuje a on si ho užívá. Palcem lehce přejíždí po tlačítkách, jakoby to bylo něco něžného, co chce hladit. Přemýšlí, co bude teď, jednal unáhleně, v afektu.

 

 

 

„Ko-komu jsi volal?“ vykoktá ze sebe Tom. Proč ho to tak zarazilo? Vždyť mu to může být úplně jedno, jestli si jeho bráška volal s nějakou dívkou. Proč je tak nervózní? Je mu, jakoby jej Bill zradil. Cítí se ublížený a propaluje Billa očima plnýma otázek. Moc otázek.

 

 

 

Bill neodpovídá, neví co by řekl. Naposledy přejede palcem po mobilu a ladně si ho zastrčí do kapsy. Popotáhne nosem a odkašle si. Je celý prostydlý. Není mu dobře, ale on se nenechá zviklat.

 

 

 

„Děláš hluchýho, co? No jo, já zapomněl… pan tajemnej!“ odflusne si Tom pohrdavě na zem. Přímo před Billovi boty. Bill mu nikdy nic netajil, poslední dobou se mu tak vzdaluje, nesvěřuje se mu s ničím. Toma to trápí. Cítí se, jakoby byl jen poloviční.

 

 

 

„No co, mám holku… nemůžu?“ trhne Bill panovačně hlavou. Navenek vypadá odhodlaně, jistě, ale uvnitř se klepe strachem, aby se mu Tom nevysmál do očí. To by Billa zlomilo úplně.

 

 

 

Tom stojí už skoro přimrzlý k silnici a od pusy mu jde hustá pára, která se obnovuje po každém výdechu a nabírá znovu svou bílou barvu, jež se zase rozplyne.

 

Ne, to si děláš srandu. Ty nemůžeš mít holku. To… to prostě nejde!! Proč bys nemohl, já je mám taky… Bojuje s myšlenkami starší z dvojčátek a kroutí hlavou ze strany na stranu. Neví proč si tohle myslí a vadí mu jen myšlenka na to, že nějaké dívce Bill řekne třeba „zlatíčko“, tak říkal jen jemu, když… Kdy mu to vlastně říkal? Co si to Tom nalhává, nikdy ho takto neoslovil. Možná se srandy.

 

 

 

„Můžeš… jen jsem zvědavej, jak to dlouho s tebou vydrží!“ vzhledne k zamračenému nebi, kde se začaly čertit mraky a houstnou v něco hrozného. Jakoby to bylo nějaké znamení, že to mezi dvojčaty nebude v pořádku.

 

 

 

Bill má ruce v kapsách a drtí pohledem Tomovo auto, nesnáší ho. Dává jemu za vinu tohle všechno. Auto, věc která je jen nástrojem toho všeho. „Proč si to myslíš?“ optá se jemně Bill.

 

 

 

Sám moc dobře ví, že s žádnou dívkou nevydržel dlouho. Naposledy s nějakou chodil ve 13ti letech a to pouze dva dny. Vždy říkal, že není na vztah na jednu noc. Ale pro Billa to znamenalo to, že to nebudou žádné noci. Ani kdyby měl trvalý vztah, nikdy by už s dívkou netrávil společnou noc. Zažil zklamání a od té doby si nepřipustí nikoho k tělu. Tom nebyl panicem od svých 14ti let, každý si myslel, že Bill nikdy nikoho neměl a Tom je v těchto věcech zkušenější. Ale opak byl částečně pravdou…

 

 

 

Bill měl svojí první sexuální zkušenost právě ve třinácti letech. Myslel si, že je to jeho dívka snů. Se kterou to bude to pravé. Prává láska, po které on tak prahne. Ale tak to nebylo. Nemůže zapomenout na to, jak se ráno probudil v rozházené posteli s kusem zmuchlaného papíru v ruce, kde bylo napsáno: „Byl to ten nejodpornější sex, jaký jsem kdy zažila. Jestli si myslíš, že s tebou budu, seš na omylu. A podívej se na sebe do zrcadla, bez toho make-upu vypadáš strašně a sním možná ještě hůř.“ To Billa zlomilo, jak nejvíce mohlo. Proplakal celé měsíce a jediný komu se svěřil byl Tom. Utěšoval jej a rozveseloval. Byl to jeho strážný andílek.

 

 

 

Proto se teď Bill ptá Toma  tak opatrně, bojí se, že mu to předhodí před nos. Dušičku měl malinkou, jakoby se scvrkla. Nechce na to vzpomínat, i když v jeho paměti to zůstane na pořád.

 

 

 

„Chceš to vědět?“ popojde blíž k Billovi a ten se bojácně krčí v bundě. „Protože ti nevěřím,  seš srab a taky jím zůstaneš, bez nikoho. Nebudeš mít nikoho…“

 

 

 

Billovi se derou z očiček slzičky, nechce je pustit ven, ale oni tak bojují a proráží si cestičku ven, že Bill je poražen a prorazí jim cestu bez své vůle. „Jak to můžeš říct?“ rozpláče se naplno a obličej složí do svých dlaní. Při této větě jej bodlo u srdíčka, probodávalo ho tisíce nožíčků a nutilo ho to k většímu a intenzivnějšímu pláči. Tom věděl vždycky, jak Billa ponížit a ublížit mu. Bylo to, jakoby měl dvě tváře. Jedna ochranitelská, která nedala na mladší dvojčátko dopustit a ta druhá ho dokázala dostat na dno.

 

 

 

Tom propolkne a shlíží seshora na uplakaného Billa, který teď sedí na rozčvachtané silnici a je mu úplně jedno, že se celý promáčí.

 

 

 

Oblaka se zatáhla temně a z nebe začaly padat silné kroupy, burcovaly do skel a jejich nárazy byly tak silné, že se odrazovaly od všeho, čeho se dotkly. Něco chtělo, aby s tím skončili, s hádkami a urážkami. Ničí jim to celý vztah.

 

 

 

 

 

„Bille, vstaň!“ Tom jde k němu a pevně ho uchopí za paži. „Jedeme domu, podívej se na to počasí.“ „Vypadni, dej mi pokoj!“ zaječí na něj bráška s pláčem v očích. Jeho pusinka je zkřivená a vypadá tak zdrceně.

 

 

 

Co jsem to udělal. Já jsem debil. Proč mu říkám takový věci. Nikdy bych mu to neřekl. Neovládl jsem se. Nesnesu prostě pomyšlení na to, aby někoho měl. Zase mu ublíží… Jenže jediný kdo mu teď ubližuje jsem já sám. Tom si protře provinile obličej. Cítí se jako největší zmetek pod sluncem, nechová se jako brácha. Vidí tu utrápeného Billa  a on nic nedělá.

 

 

 

„Sakra zvedej se!“ nebude déle čekat a vezme bratra pod rameny a s těží ho postaví pevně na nohy. Bill se brání a odstrkuje jej od sebe. Teď je to jediné oč by toužil, o dotecích Toma.

 

 

 

„Nešahej na mě ty hajzle!“ mlátí Toma pěstí do hrudníku. Tom to nemůže už vidět, nedokáže to. Nechápe své chování, ale znova se obrátí a chová se úplně jinak.

 

 

 

„Ššš, Billi… neplač, přestaň“ pozvedne mu hlavu a chce zachytit jeho pohled. Bill však uhýbá očima. Touží po tom, aby jej objal, ale nechce. Po tom, co mu řekl opravdu ne. Tom ho stiskne pevněji a tím přímo brášku donutí. Jejich pohledy se střetnou. Sladká Tomova čokoládová očka se mísí s těmi Billovými a vytvoří tak vír sladké a zároveň slané polevy.

 

 

 

Bill pod pohledem Toma taje, uklidňuje jej tak, že okamžitě zapomíná na to zlé. Tom to nemyslel špatně, chce pro něj jen to dobré.

 

 

 

„Tomi, já…“ zaboří se obličejem do Tomovi bundy a on ho pevně stiske a přitulí se k němu. Billovi je znova, jakoby byl ukrytý v bezpečí pod křídly svého andílka.

 

 

 

„Už je to dobrý…“ Tom ho hladí jemňounce v promoklých, skoro zmrzlých vláskách a dá mu pusinku na čelo. Bill mu zavrní v náručí, jako malé nevinné koťatko.

 

 

 

*konec flashbacku*

 

 

 

Bill se otočí se ke dveřím od balkonu a zaklepe nehtem na sklo. Tom chápe, že chce asi otevřít, aby se mohl vrátit, tak znuděně vstává ze svého pelíšku.

 

 

 

Nohy pomalu pokládá na zem a zvedá se. Otráveně dojde k dvířkům a otočí klikou. Čeká, že Bill vklouzne rychle dovnitř, ale ten jen zastrčí svojí „havraní“ hlavičku dovnitř a rázně řekne: „Pohni zadkem taky, nebudu všechno dělat sám!“ a znovu se otočí zpátky a válčí dál. Z toho, jak má studené ruce, jež se mu třesou  jako osika, mu pořád dokola ta deka padá na zasněžený beton, na němž stojí. „Sakra!“ zakleje a shýbá se pro ni. Tom ho pořád pozoruje a popojde blíž a vykoukne teď on ven. „Tyjo, co tady pořád děláš? Už půl hodiny,“ a poklepe si na čelo „v takový zimě!“ Bill se natočí na něj a žblebtne: „Co koukáš? Vyklepávám deku…“ „Půl hodiny…“ nechápe ho Tom a schoulí se do své mikiny. Jak tam může stát jen tak… ještě je tak vyhublej a nic ho nezahřívá. Po dnešku… je mi ho líto, dělá, že se nic nestalo.  Myslí si starší z dvojčat . Bill se otočí, popojde k Tomovi a zašeptá mu provokativně: „Mám tam drobky z tý naší společný snídaně v posteli.“ a teploučkou látkou Toma pohladí po nose a začne mrkat, jako mrkací panenka a usměje se. Zbrkle se otočí zády a pokračuje dál. Tom má založené ruce a snaží se zahřát. Co to jen ten bráška udělal. On je na něj často protivný, ale tyto roztomilé „přepadovky“ ho vždy dostanou do kolen. Toma, jak se říká – chlapec, nedávající najevo své city. OMYL!  On to moc dobře ví, jaký je citlivý, ale nedává to na sobě znát. A toho Bill rád využívá, baví ho si pohrávat se svým dvojčátkem. Je vždy tak kouzelný… Jenže to si oba dva neuvědomují… Po dnešku to však vypadá, jako nějaká blbá divadelní hra.

 

 

 

 

 

Třeba později to pochopí…

 

 

 

„Máš už zabalený dárky?“ ptá se zvědavě Tom a nenápadně pokukuje v pokojíčku, jako malé dítě, co se nemůže dočkat a potají prohledává všechny temné kouty. Bill běhá sem tam a chce se mu hrozně smát, ví, že je Tom zvědavý, ale nebude se tvářit, jakože se mu to zdá rozkošné. Místo toho rádoby odměřeně řekne: „Já mám všechno hotový, zato ty Tomi, nemáš nic!“ a strefuje se papírovou kuličkou z balícího papíru do koše. Trefa. „Jsem dobrej!“ zatleská si, ale teď to připadá Tomovi hrozně dětinské, ale tak roztomilé. Tom se dívá z okna na zasněženou zahradu se sněhulákem, kterého osvětluje pouliční lampa. Třpytí se, jako nějaká sněhová hvězda na nebi a jeho odlesk se odráží Tomovi v očích. Zatáhne závěs a prudce se otočí. „Já jsem to balil v noci,“ mrkne „když jsi ještě spinkal brácha, páč bys jinak očumoval!“ To říká ten pravý! Bill neodpovídá jen se překvapeně podívá a chce odejít z místnosti. Začíná se v něm probouzet nervozita a on vůbec neví z čeho. Kráčí ke dveřím, uchopí kliku a špitne: „Tak to seš šikovnej.“ A odejde. Toma chytá pud toho, že opravdu bude něco prohledávat, ale pozvedne ruce, jako když se vzdává a zmizí z vyhřátého hnízdečka také

 

***

 

 

 

Tom stojí v obývacím pokoji a přehrabuje se v regálu s cédéčky, je opravdu zlenivělý a všechno děla, jako zpomalený film. Vytáhne jedno CD „Nena“ Hmm, to nechci. Zastrčí ho zpět a šmátne o tři CD níž „Karel Gott“ Ježiš, to si pořád pouští babička, když je u nás. To zdrháme hnedka. Nervně ho šoupne zpátky a už jen čte ty malá písmenka na kraji, nebude se zdržovat. Samyho Deluxe si teď asi těžko pustí, Coldplay Billovi nedopřeje, tak už je bez fantazie. „Hej Billi, nepustíme si koledy?“ zavolá na něj do kuchyně. Bill přiběhne mezi dveře a chytí se o futra. „Tak jo, ať je trošku ta vánoční nálada.“ a usměje se rozkošně. Tom mu úsměv opětuje. Pocítí v dušičce plamínek, jež ho zahřívá.

 

 

 

„Směješ se jako sluníčko…“  Bill ztuhne a usměv mu na tváři zamrzne. Slyší dobře? Ano slyší, ale… Jak mi to řekl? Teda co mi to řekl… On to říká často, ale… Něco tu nehraje, se mnou něco nehraje. Ale  až moc, jen nevím co.  Toto jsou myšlenky Billa, nervózní myšlenky, jako je sám on. „No..já..chceš něco ochutnat?“ snaží se svou, pro sebe nevysvětlitelnou nervozitu zamluvit. Buší mu srdíčko, jako o závod a on sekavě dýchá. Tom  nepostřehl, jakým tónem to sám řekl. Tónem, kterým snad ještě nikdy nemluvil. Takovým až zasněným. Jenže  to si to, to navenek   necitlivé dredaté stvořeníčko neuvědomuje.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
BlueBoard.cz



Comments on this page:
Comment posted by Everylasting( infoisecurity.ie ), 06/18/2012 at 5:37am (UTC):
Ahoj. Me1m takfa ote1zku. De1 sa jeden projekt psetiermniť do druhe9ho. Pretoşe som urobil na jeden projekt Reproduktory a na druhfd PC. A teraz by som chcel PC psetiermniť do projektu z reproduktormi. De1 sa to nejak ? Vopred ďakujem za odpoveď.

Comment posted by Stonožák( ), 01/14/2009 at 3:57pm (UTC):
tak to jsem zvìdavej jak a co bude ochutnávat

Comment posted by Taapa( ), 01/04/2009 at 6:47pm (UTC):
No pìkný nejlepší spojení sladlá èokoládová oèka...



Add comment to this page:
Your Name:
Your Email address:
Your message:

 
The owner of this website hasn't activated the extra "Toplist"!
Advertisement
 
Official - Sites
 
tokiohotel-fanklub.cz MySpace.com/TH-CZ xz.youtube.com/TH-CZ imeem.com/TH-CZ cs-cz.facebook.com/TH-CZ tokiohotel.de Tokiohotel-fanclub.de Fanclub.de/forum Tokiohotel.de/backstage Tokiohotel.de/live Myspace.com/tokiohotel Deutschrock.de/tokiohotel Youtube.com/tokiohotelchannel
Affiliates
 
alexxandra-grujic-kaulitz.piczo.com gtanazar.blog.cz magdahankova.cz mega-tokiohotel.blog.cz thtwincest.blog.cz tehackovskej.blog.cz Monica - support-gays.blog.cz/
počasí /das Wetter / weather
 
BlueBoard.cz
 
Dnes již byli 100 visitors (211 hits) zde!
=> Do you also want a homepage for free? Then click here! <=