Bill: Jsme německá kapela a chtěli jsme udělat naše první evropské turné s německým albem, které všude vyšlo. Rozhodli jsme se to udělat v němčině.

Gustav: Obdrželi jsme dopis z Francie, od rodičů, kteří říkají: "Nemyslíme si, že je dobré, aby se naše děti učily němčinu a ne angličtinu."

Georg: Je extrémně důležité, aby textům rozumněli, protože hrají velkou roli v naší hudbě.

Bill: Když vyjdeme z hotelu, mluví s námi německy. Mají roztomilý přízvuk, ale snaží se.

Tom: To byla opravdu skvělá show. Koncert byl perfektní, publikum bylo perfektní, všechno bylo perfektní.

- Jdete si trochu zahrát?
Tom: Jo.
Bill: 1:0

Tom: Když jsem spokojený a všechno jde dobře, jdu si zahrát stolní tennis. Trochu se tak uklidním. Během hraní si odpočinu. A jak víte, vždycky vyhraju.

Bill: 4:0
Georg: Myslím, že ti to moc nejde
Bill: 5:0
Goorg: Na začátku byl Bill trochu lepší, ale teď mu to vždycky natřu.
Bill: Každý ví, že já jsem ten nejlepší, takže jsou proti mně. Prostě žárlí. Ale já jim to nedaruju.

Georg: Oh, 11:7

Georg: Ale když hraju já, tak nemají šanci .

Bill: Do prdele…

Bill: Oba koncerty v Nancy a Paříži byly skvělé. Fanoušci byli absolutně úžasní.
Georg: Bylo to husté a neuvěřitelná atmosféra.

Na benzínce

- Platil jsi autogramem?
Bill: Ne, bohužel. Stále musím platit.
Saki: Dirku, nemůžu tomu uvěřit…

Georg: Víno, pivo!
Bill: Tady je banda alkoholiků! Dívejte, on je bez bot!
Georg: Na benzínce!
Tohle je ten nejlepší chlap v celém týmu.

Tom: Je to skvělá atmosféra. Všichni si spolu rozumíme, máme dobrý rytmus. Všichni něco dělají a mají z toho dobrý pocit.

Bill: Bez bot na benzínce!
Všichni jsou tady blázni. On je bez bot!

BERLÍN

- Dobré ráno
Georg: Dobré ráno

- Ahoj Bille, Bille…

Bill: Všude jsme středem pozornosti, takže to hodně nervuje. Nemáme moc velkou trpělivost.

Tom: Lidi, buďte zticha! Telefonuju, díky
Georg: Tak jdi někam jinam.
Tom: Ne.

Bill: Někdy se hádáme.

Bill: Řekni někomu, že je to nahlas!
Tom: Nechci, nikdy bych to neřekl.
Bill: Jsi idiot? Je to pro kapelu! Řekl jsem, že je to pro kapelu!

Tom: V kapele se hádáme realitně málo…

Bill: Cože? Teď si myslíš, že to udělám sám?
Tom: Jo Bille. Proč bych měl já…? Jsi šílený?

Bill: Nemám chuť na nějakou špatné vibrace. Prostě se pokouším jim porozumět a mít se dobře.

Tom: Velmi hodně diskutujeme a potom z toho může vyjít něco vážnějšího…

Bill: Proč je to pro mě?! Ty nemocná svině…Není to pro mě.
Tom: Uznal jsi to…Je to…
Bill: Jsi debil?...Chceš, abych to udělal sám?
Tom: Nejdříve se zeptej a pak jednej.

Bill: Dříve jsme na sebe brali pánvičky. Ale po hodině a půl je to v pohodě. Oba máme černé oči. Mlátili jsme se mezi sebou a potom jsme se vzpamatovali. Tak to funguje také v kapele.

Georg: Když se hádáme, tak to prostě necháme ze sebe vyjít ven. Je důležité takové věci dostat ze sebe.

Gustav: Vyhýbáš se jim, ale další dne stojíme spolu na podiu a všechno je v pohodě.

Bill: A také se dost rychle usmiřujeme.

Bill: Za chvíli budu jíst dobroučkou snídani.
- Bille, tvůj pokoj je na konci chodby.

Bill: Tohle je můj oblíbený hotel. Můj oblíbený hotel v celém Německu. Samozřejmě mám ten největší pokoj. …Můj malý pokoj, můj malý pokoj!

- Jsme tady.
Tom: Super
Bill: Skvělé

- Užijte si koncert, kluci
Děkujeme, čau

Georg: Je to opravdu intenzivní doba. Některé naše nápady se nedají zrealizovat.

Tom: Georg a já máme s sebou vždycky nástroje. Já mám akustickou kytaru. 100% bylo CD "Zimmer 483" vytvořeno během toho, co jsme byli na cestách, v busu, na hotelech, v pokoji 483. Všechny naše songy jsme napsali na cestách.

Tom: Někdy dostanu husí kůži, jako když hrajeme "Durch den Monsun", protože publikum celou dobu zpívá a celá aréna se ozývá.

Bill: Největší věc, která nás spojuje, je dělání hudby. Kvůli ní se nikdy nehádáme. Není to tak, že Tom přijde a řekne, že chce dělat hip-hop a Georg chce hrát hardcore hubu nebo něco takového. Tak to není.

Tom: Bill - můj malý brácha…
Gustav: Spáč…
Georg: Celý den diskutuje…
Tom: Odtažitý…
Georg: Egoistický..
Tom: Veselý…

Bill: Dovol mi to vysvětlit. Egoistický jsem pouze tehdy, když chtějí pomoct nosit nástroje a to já prostě nedělám. Jsme zpěvák a nosím si jenom mikrofon. Mohou to přinést. Oni prostě nemají 1 věc. Potřebují 7 nebo 8 kytar a v rozdílných barvách. Můžou si to udělat sami. Ale kromě toho jsem velmi nápomocná a milá osoba.