4.2.09
Zdroj: www.schwagie-th.cz.tl
TeriK

DE Bravo 01/2006

Je to turné roku! BRAVO tě veme s sebou!

Chvění haly, vzduch před emocemi: Tokio Hotel na turné: Je to cool, je to nepopsatelné. BRAVO ti ukazuje ty nejskvělejší fotky z jejich mega koncertu.

Panuje tady stupej bezpečnosti! V zákulisí ve Wetzlaru pobíhá ochranka nervózně sem a tam. Sledují, jestli nepřichází žádný cizinec. Ale BRAVO smí exkluzivně Billa, Toma, Gustava a Georga na jejich mega turné doprovázet. V jejich tajné, ale útulné šatně (kluci pijí mátový čaj) sedí čtyři kluci z Magdeburku na jedné červené sedačce. Poslouchají hudbu, hrají PSP…

BRAVO: Právě teď jdete na podium, jak se cítíte?

Georg: Před našim vystoupením jsme vždycky strašně nervózní.

Tom: Ale jakmile jdu na podium, celé nervozita je pryč!

BRAVO: A jak se cítíte, když stojíte před 5000 fanoušky, kteří neustále křičí?

Gustav: Je to takový neuvěřitelný pocit, který se předtím nikdy nedal zažít. U mě to je tak vždycky. Dostanu vždycky šílený impuls adrenalinu.

Tom: Na začátku se musí všemu přiučit. Na podiu už máte oční kontakt s lidmi v prvních řadách. Od druhého songu si to už všechno naplno užívám! Potom je to stále jenom skvělé!

BRAVO: Co si vlastně myslíte o tom, že vaši fanoušci tak hlasitě křičí?

Tom: Jak hlasitě křičí, tak skvělý večer je. Máte husí kůži. Obzvlášť, když je u konce náš první song "Jung und nicht mehr jugendfei".

Georg: Já dostanu husí kůži nejčastěji u "Durch den Monsun". Protože všichni lidé tak hlasitě zpívají.

Bill: Je dobré, že máme In-Ear-Monitoring. Tak slyšíme naši hudbu rovnou v naších uších. Jinak by jsme přes hlasití fanoušky neslyšeli, co vůbec hrajeme. Tyhle sluchátka byly udělány extra namíru pro naše ucha. A já jsem dostal ty nejpěknější. Ty, co mají ostatní jsou kýčovité (šklebí se).

BRAVO: Hádáte se často na turné?

Tom: Ne, všechno je docela uvolňující. Tentokrát nemáme ani tolik stresu. Mezi koncerty je často den pauza.

Georg: Nevisíme také celou dobu na druhých. Navečer se každý může stáhnout do hotelu.

BRAVO: Máte všichni na hotelu svůj pokoj?

Tom: Ano! Pro Billa je to nejdůležitější! Potřebuje svůj klid, aby se stáhnul. To bylo v tourbuse nemožné.

BRAVO: Jsou věci, které vás dost nervují?

Tom: Ne. Známe se už tak dlouho. Víme, jaké mouchy má ten druhý. (šklebí se)

BRAVO: Co jsou to za mouchy?

Tom: Gustav bývá například tvrdohlavý a urážlivý. Ale poznáme, kdy to s ním není dobré a necháme ho v klidu.

Georg: Na Billovi mě nervuje, že je tak egoistický.

Gustav: Kromě toho chodí poslední dobou vždycky pozdě.

Bill: Hej! To bylo jenom pět minut! Musel jsem naléhavě telefonovat! Jinak jsem vždycky přesný.

Tom: Já jsem perfektní (směje se).

BRAVO: To je pravda?

Gustav: Blbost! Ten vůbec není perfektní. Ten je nejhorší ze všech…

Georg:…
když něco neběží tak, jak chce, potom bývá Tom nervózní.

BRAVO: Co jste si na koncerty zabalili do kufru?

Gustav: Mám troje kalhoty a pro každý den jedno tričko. Špinavé věci s peru ve vaně.

Georg: V mém těžké kufru mám zabalenou snad celou šatní skříň.

Tom: Mám u sebe tři obrovské tašky. Polovinu mých věcí jsem musel nechat doma. Potřebuju ještě jeden kufr navíc.

BRAVO: Když je turné pryč, je také rok u konce. Jak slavíte Silvestra?

Tom: Georg a já jsme absolutní fandové Silvestra. Minulý rok jsme stáli pět hodin venku. Naše ruce byly ztuhlé.

Bill: Seděl jsem minulý rok sám doma před televizí. Ale tentokrát slavíme dohromady!