"Ne! Nebudu se s tebou o tom bavit, Gordone,"

"Hlodá tě svědomí? Je on lepší? Tak odpověz!" zakřičí nepříčetně Gordon.

"Přestaň, mlč už!" Simone si vyčerpaně sedá na židli. Má zavřené oči a palci si mne spánky. Přímo jí píchá v hlavě. Má starosti, spíše obavy. Gordon vrazí pěstí do stolu. Vrchovatě nalitá cola ve sklenici se rozlije po ubruse.

"Co děláš?"

"Tak mi řekni pravdu, miluješ ho? Jsem ti odpornej?" Gordonovi se zlost vytratí z hlasu. Nahradí ji obava.

"Já... Víš..." koktá Simone, ale nedořekne to. Přeruší ji její dva synové vcházející do kuchyně oznámit svůj příchod domů.

"Bille, co máš s nohou?" matka vstane od stolu a jde ke klukům. Gordon se sebere, nepozdraví a jde naštvaně pryč.

Jak rád by se dvojčátek zeptal, co se stalo, ale teď nedokáže být se svou ženou v jedné místnosti. To co mu vpálila ze vzteku přímo do očí, ho ničí. Sedl na něj smutek a lítost. Má strach. Pro něj je jeho rodina vším. I když Bill s Tomem nejsou jeho děti, bere je jako vlastní. Nedá na ně dopustit, zastává se jich u Simone... A teď by měl o to přijít? I o svou lásku?

...

"Tobe, podej mi kapešník," Bill sedí ve své posteli, peřinou je přikrytý po pas a rukou si drží nos. Začalo mu z něj neustále téct. Kýchá, kašle, hlava mu třeští...

"Na," Tom se nahne přes uličku mezi postelemi a podává Billovi papírovou krabici, teď už poloprázdnou. Za večer jich posmrkali nejméně 100. V pokojíčku je ticho, jako v hrobě. Oba dva bolí hlava a nemají náladu se koukat v televizi na nějaké přihlouplé filmy se Santou. Jindy by je too i bavilo, ale po dnešku rozhodně ne. Pro dnešek se toho stalo až přes příliš.

"Taky ti začla rýba?" ptá se s plným nosem Tom. Není tak nastydlí jako Bill, ale dobře mu  není. Lehne si na bok směrem k bráškovi a kouká někam do blba. Na co asi myslí?

"Hele,jak se ti líbí ten dárek... Teda dárky ode mě?" Tomovi blýsknou jiskřičky v očích. Je tak zvědavý a napjatý. Co mu asi řekne? Za celý večer o tom ani nepromluvil. Tváří se jako by o ničem ani nevěděl.

"Dárek?" vyhýbá se odpovědi Bill. Vysmrká se a kapesník hodí na zem vedle postele.  Dneska se z něj stalo prasátko. Když už bordel, tak pořádný. A co jako má být, je to jeho pokoj a mamce může být jedno, jestli v něm bude mít čurbes nebo naklizeno. On v něm přebývá, ne ona. Tak si to odůvodňují oba dva.

„Jo… dárky,“ Tom se nadzvedne na lokti a rozsvítí i svou lampičku na nočním stolku. Po místnosti se rozlije namodralé světlo z barevné žárovky a mísí se spolu se sytě červeným vedle od Billa.

„No… ty boxerky jsou…“ pozvedne obočí a opatrně jedním okem pohlédne na Toma „sexy?“ odpověď obrátí v otázku a vyčkává reakce.

„Ehm,“ Tom předstírá pokašlání. Billova odpověď ho zaskočila. Divné…

Ty vole, proč se divim. Jsem říkal i v tom dopise, že vim, že je nadrženej. Ale takhle? Neřeknu z toho časáku a tak. Ale ze MĚ? Teda z boxerek s mojim jménem. Hmm… Tome musíš zkoumat…

„Hééj!“ volá Bill. „Slyšíš mě, seš hluchej?“

„“Ne, promiň, jen… jsem nad něčím přemejšlel,“

„Hmm,“ řekne sklesle Bill. Snad doufal v nějaký rozhovor na toto téma? Nebo mu v hlavě bloudí ten polibek? Asi si to nechce připustit, ale udělalo to s ním hodně. A ne jen s Billem.

Bill si odkryje peřinu a vstane z postele. Na sobě má pouze boxerky. Ale jedno si neuvědomuje a kráčí ke psacímu stolu. Tom zamrká očima a div mu nevypadnou z ďůlku.

Já… Mám halušky nebo ne? Bože… On… On… On má na sobě… On už je má oblíknutý!

Tom vypískne v duchu radostí. Hrozně ho to těší a nic jiného si nepřál, aby viděl bráchu v trenclích od něj. Ale netušil, že to bude tak brzo. Přímo v ten den, kdy je dostal.

Bill se vrací s notebookem v náručí a než si sedne na postel se na Toma zamračí. Proč na něj tak kouká? „Co je?“ zaťuká si na čelo a sedne si do postele. Ale nepřikrývá se. Rozevře počítač a zmačkne zapínání. Oh bože, jak ten Bill sedí? On asi není normální. To si říká i Tom. Neustále ho hypnotizuje a to intenzivněji. Bill má roztažené nohy od sebe. Hodně od sebe a přenosný počítač má položený mezi koleny. Začal tam něco naťukávat. On na to určitě zapomněl, jinak by se v životě neukázal ještě v takovéto póze v tomto, do očí bijícím spodním prádle. Billův penis si přímo žádá oči příslušných diváku. Přímo volá o to, aby se na něj Tomovy čokoládové studánky upřely. A jde to se nedívat? Jde to? Nejde!!

Svisle, bíle zářící nápis si klidně lebedí přímo na jeho chloubě. Je to tak jiné než když to tom balil do dárkového papíru. To si to tam leželo tak placatě, ale teď?

On tam má takovou bouly. Kurva… Já jsem mu nikdy nezkoumal, jak ho má velkýho! Tome, nečum mu tam! Ale… to nejde. On tam má mě! Magořim, jo jsem magor a blázen…

Tom rychle stočil svůj zrak jinam. Ovšem neví kam. To ticho ho znervózňuje ještě víc. Je probíjeno pouze tichým a ladným cvakáním Billových štíhlých prstíků po klávesnici. Kontroluje maily a hledá nějaké videoklipy.

Mě je takový vedro… Mhm, pustim si nějaký songy do sluchátek… Kam sem je dal? Začne se přehrabovat po paměti pod postelí a tím pádem se nechtíc nahne na stanu k Tomovi. Jemu se vyskytne doslova bravurní pohled tam, kam by se neměl dívat. Rozkašle se opravdu. Chtěl by brášku upozornit a také kvůli tomu, že je nemocný a neměl by být nahý, ale dostal nápad.

„Tome…“ pšíkne si „nevíš kde mám sluchátka?“ Ale Tom jen kroutí hlavou, že ne. Ale tak rychle, že to je Billovi podezřelé. „Tome, je ti něco? Seš strašně červenej?“ Bill to nehraje, on dostal opravdu strach o své dvojčátko. Zapomněl na vše a svůj slib se mu začíná dařit dodržovat. Neuvažuje o něm jinak než o bratrovi. Ale na jak dlouho?

Vstane z postele a dvěma mini kroky přejde k Tomovi. Jeho nahé tělo vyzařuje takové teplo. Sálá z něj na dálku. Opravdu by neměl chodit nahý po bytě. Opatrně se posadí k němu na postel, vedle jeho boku. Tom vykulí oči a peřinu si přitáhne až pod bradu. Jen co se Bill zvedl a on poznal, že se nevyhne tomu, aby jej neměl u sebe, se mu zrychlil tep. Nemůže spustit pohled z Billa, on vypadá tak křehce… Jemně a…

Tome, seš v prdeli… Co se chystá dělat? Tom zavírá oči a…