Popeláři – proč jen my? 2/2

23.1.09
Zdroj: www.schwagie-th.czl.tl
TeriK

Popeláři – proč jen my? 2/2

 

Autor: Teri.K

 

 

Ženu si to ke kšandům a chci mu je stáhnout dolu. Ale mám smůlu, Bill mě udýchaně s přivřenýma očima odtáhne od sebe. Udělám zničený výraz.

„To-Tome… já bych chtěl, ale… ale…,“ začne si upravovat oblečení a prudce polkne „musíme jít.“ Dořekne. Vstane a uteče mi zase pryč.

 

 

„Tome, dneska seš mimo a ty, Bille, ani nemluvim!“ volá na nás Uwe z auta, zatím co já vysypávám kontejner a Bill odnáší prázdnej na svý místo.  „Hmm,“ odpoví brácha.

 

Bill

 

Nejsem schopném vnímat. Jako k vysypávání popelnic nepotřebuju přemejšlet, ale prostě neodvedu svižnou práci. Jindy bych už měl všechno hotový. Ještě k tomu má Uwe blbý kecy, já ho mám rád, je to kámoš. Ale přece jen neví, co máme mezi sebou s Tomem. Myslí si, že spolu bydlíme kvůli financím, ale to se je chlapeček na omylu. Jo, samozřejmě, že nebudeme mít dva byty. S našim platem by jsme to težko utáhli, už takhle máme toho dost. Splátky, půjčky atd. Ale o našem vztahu nemá ani páru. Jen mu je občas divný, když si Toma odtáhnu nějak dál, aby nás neviděl a…

 

„Billi, nestůj tam, jak solnej sloup a jedem dál!“ napomene mě brácha. Zatřepu hlavou a vymrštím se na naše „milovaný“ auto. Venku je nehorázný vedro, chcípnu asi. Celej den do nás bude pražit sluníčko. Stojím naproti Tomovi a Uwe si to s náma trajdí na druhou stranu města. Tom je opřenej a nepřítomně na mě čučí. „Co je, brácha?“ řvu na něj. Není tady skoro slyšet, tyhle popelářský vozy jsou strašně hlasitý. „Nic… jen ni je vedro!“ huláká taky.

 

Od vejfuku se na nás valý výpary z benzínu. Vždycky smrdíme, jak nevim co. Jak já tuhle práci nesnáším. Držím se pevně, podívám se znechuceně na sebe. Druhou rukou se snažim to hnusný tričko od sebe odtáhnout. Jsem celej olepeném, spocenej. Vlasy mi lezou z culíku, mám je mastný, že bych tam mohl smažit řízky.  Fůj! „Já jsem taky spocenej!“ znovu řvu na Toma. On jen kejvne a hypnotizuje si boty.

 

Uwe zastavuje, stojíme za sídlištěm u Hohenstraße. Tady vždycky objíždíme několik kontejnerů, je jich jak nas…. Nebudu sprostej pořád. Vzadu je skládka, ale my dneska jedeme na jinou. Na několik jiných.

 

Slezu z auta a Tom hned za mnou. Dostal jsem skvělej nápad. Já jsem génius, jako vždycky samozřejmě. Nemám namířeno k popelnici, kde už ji Tom odbrzďuje. Já si to mířím za Uwem. Vyskočím schůdek a zaklepu mu na okno. On mě neslyší, má v uších sluchátka. „Heej, Uwe, slyšíš mě?“ a nic, on si kouká na druhou stranu a pobrukuje si nejspíš, protože hýbe pusou, on nepatří k těm jako jsem já, že si povídám sám se sebou. Ohlídnu se dozadu, Tom už drážkuje, kde jsem.

„Počkej!“

Klepu znova na okno, ale trošku s větší brutalitou.

„No, potřebuješ něco?“ konečně se otočil a otvírá okýnko. Natáhnu ruku k němu dovnitř a vytáhnu mu jedno sluchátko.

„Vypni motor… obejdeme to s Tomem, ať nezastavujeme pořád po pěti metrech.“

„Zase?“ zeptá se mě nechápavě. A jaj, asi mu je to už divný. Klid, Bille, klid. Ty něco vymyslíš. „Jo, protože už jsem celej vyuzenej z toho popojíždění. Prostě to típni a čekej. Do 20 minut tady budem.“ Řeknu stručně, nemusí vědět všechno. Seskočím dolů a jdu za svým cmucátkem.

„To si děláš kozy, ne?!“ řve za mnou Uwe a vykukuje ze dveří. Dělám, že ho neslyším. Prostě jdu pryč. Ať se vzteká, jak chce. Já mám svý potřeby, tak si je vykonám i v pracovní době.

 

Čapnu Toma za ruku a táhnu ho pryč.

„Bille, kam mě to táhneš?“ vykulí na mě kukadla

„Kam asi,“ zakroutím očima a vláčím ho za ruku za sebou.

„Seš normální, to chceš dělat u popelnice, v takovým bordelu?“ Tom si ťuká na čelo a nervně se rozhlíží okolo. Je tu moc lidí, pošťačka roznáší přes ulici do domů poštu… Nemůžu si to s nim rozdat hned tady. Chci jít na naše místečko.

„Páchne to jak posraná prdel,“ chytne se za nos a začne prskat okolo „ráno jsem se koupal, mydlil… teď se ušpinim.“ Ten má o sebe strach, přeci už musí být zvyklej na tyhle přepadovky.

 

Dojdeme za roh mezi kontejnery a Toma přímo namáčknu na modrou popelnici a dychtivě se mu přisaju na rty. Teď by kecal, kdyby říkal, že není vzrušeném. Já t poznám. Brácha uhýbá hlavou, chce protestovat, ale já se na něj osopím: „Už se s tím smiř, bráško!“ políbim ho znovu a zubama jej zatáhnu za piercing, který mu zdobí plné rtíky. A teď už naběhlé rtíky. Je tak sexy. Líbnu ho znova a on mě nechce pustit do svý pusinky. Trošku nervózně zavrčim a on povolí. Odtáhnu se.

„Jednou jsme popeláři a po kytkách to vonět nebude,“ vysmívačně se zasmějue při znechuceném pohledu Toma na to vše okolo. „všechno tady smrdí, jen ty gumídku, voníš po fialkách!“ řeknu mu smířlivě a pohladím ho… Ale ne jen tak někde. Pohladím ho v rozkroku.

„A ty si to chceš rozdat zase tady?“ pozvedne Tom  smířeně obočí.

„Jo, protože už to nevydržim, než objedeme všechny skládky, tak se složim vzrušením asi já.“ Začnu si  nemotorně  rozepínat popelářské kalhoty a…

 

Tom

 

On mi to dělá schválně. Vždycky mě vyrajcuje na nejvyšší obrátky, na ten nejvyšší stupínek a pak mě určitě zas nedodělá. Já ho znám, je to tak často. Koukám chtivě po něm. Nemotorně si vysvlíkává montérky. On mu už… Božínku.

 

„Koukám, že seš tak žhavej, že ti to ani nejde.“ Šeptnu a teď jsem to já ten, který hoo začne líbat. Bill jen zakloní hlavu a vzdychne. „No ták, přestaň…“ napomenu ho a pomůžu mu s tim. Zaháknu si palce za lem kalhot a sunu pomaličku dolů. Bill se mi zatím přisál, jak pijavice na krk a šimrá mě svým jazykem. Snaží se mě ještě víc vzrušit. Skousává mi kůži a pak se silně přisaje. „Bi-Bilee!“ vzdychnu a zakloním hlavu sám. Cítím nehorázný škubání v rozkroku. Moje vzrušení je dostatečně a předčasně připraveno. Však taky nemáme čas na nějaký mazlení, jako doma.
“Copak?“ mrkne na mě a spadne mu gumička. Jeho černý vlásky se mu rozprostřou podél obličeje. Teď vypadá ještě jemněji. Je jak mrkací panenka.

„Billí, já už… po… potřebuju.“ Koktám a on mě prozměnu líbne nežně. „Opři se,“ přikáže mi, ale já ještě namítám. „A co ty?“ nechci abych si užil jen já. Chci mu taky dopřát to uvolnění od  nesnesitelnýho napětí. Chytím ho za ruku. Stiskne mi ji. „Já to ještě nějak vydržím, počkám si na večer,“ Řekne chraptivým hlasem, protože je přimáčknutý na mě a svým klínem se tře o ten můj. Polknu. Škublo mi tam ještě víc, mám pocit, že vybuchnu už teď. „Já totiž potřebuju cítit tebe v sobě,“ pošeptá mi do ouška a skousne ho. Olíznu si piercing a mám zrychlený dech. Jen při tom pocitu, že nemůžu být teď v něm se mi motá hlava. „A tady by to jaksi nešlo, cmucátko.“ Tohle oslovení zbožňuju, říkáme si takhle vždycky. „Já…“ nestihnu nic říct. Jeho ukazováček mi přistane na rtech. „Ššš, teď se snaž být co nejvíc potichu, prosím.“

 

Sjede rukama k mým kalhotám a já se jen v klidu, udýchaně opřu o kontejner a zavřu oči. Jde mu to ohromně rychle, kalhoty mám už stažený, ale jen tam, kam je potřeba. Mám je nad kolenama a Bill si kleká ke mně. Nosem mi přejíždí přes podbřišek a nasává vůni mýho těla. Tělem mi projede vlna tisíce kousků ledu a naskočí mi husí kůže. „Tak..tak už…“ snažím se ho popohnat, ale on se jen ušklíbne a kousne mě do stehna. „Vydrž,“

 

Lochtá mě v tříslech, tohle mě dohání k šílenství. Já už to snad nevydržím, udělám se dřív, než něco začne. Celý se napnu a jsem v křeči. Kdy už začne? Když už mě vysvobodí?

„Ooh…joo!“ začnu křičet. Já se neovládnu. Bill si mě vzal do pusy. On se s tím opravdu nepiplá. Pořád čekat, čekat a pak jde rovnou na věc.

„Ššš!“ slyším jen. Nemůže mluvit, má ucpanou pusu mnou. Olizuje mojí chloubu a pohrává si se špičkou. „Néé, já nechci ještě!“ křičím. Ale Billovi to je jednou. Moje vzrušení si znovu vloží do pusy a začne sát, cucat. Jeho vlásky se motají mezi celou tu věc a šimrají mě. Bill začne zrychlovat a pomůže si i rukou. Zkousne mě a rukou začne pohybovat nahoru a dolů. Dýchám jak o závod. Jako splašený kůň a Bill není rozhodně v klidu taky. Vzdychá u toho a mlaská. Říkal jsem, že… že…

Moje ruka se vymrští k mojí papulce a já tlumím své vzrušené, uvolňující výkřiky.

„Billi, Billéé!“ křičím. Neovládnu se, ruce mě neposlouchají, jsem jak opařený. Projela mnou vlna slastného pocitu, ten krásný pocit se mi  rozlil po celém těle. A jeho hlavním středem odkud  pochází je můj klín.

 

Billovi se zaplnila ústa od mého spermatu. Byl jsem tak natlakovaný, měl jsem tam toho tolik, že nestačí polykat a vyteklá mu to. Teče mu to po bradě a on u mě klečí, celý udýchaný a snaží si jazykem dosáhnout až na bradu.

 

„Co… co… co to má znamenat?!“ slyším jen burácející křik. Otočíme s bráškou hlavu, s opomíjícím se pocitem vzrušení.

Uwe. Stojí před náma.

 

 

BlueBoard.cz
 
The owner of this website hasn't activated the extra "Toplist"!
Official - Sites
 
tokiohotel-fanklub.cz MySpace.com/TH-CZ xz.youtube.com/TH-CZ imeem.com/TH-CZ cs-cz.facebook.com/TH-CZ tokiohotel.de Tokiohotel-fanclub.de Fanclub.de/forum Tokiohotel.de/backstage Tokiohotel.de/live Myspace.com/tokiohotel Deutschrock.de/tokiohotel Youtube.com/tokiohotelchannel
Affiliates
 
alexxandra-grujic-kaulitz.piczo.com gtanazar.blog.cz magdahankova.cz mega-tokiohotel.blog.cz thtwincest.blog.cz tehackovskej.blog.cz Monica - support-gays.blog.cz/
počasí /das Wetter / weather
 
BlueBoard.cz
 
Dnes již byli 69 visitors (396 hits) zde!
This website was created for free with Own-Free-Website.com. Would you also like to have your own website?
Sign up for free