jak vidíte, tyhle stránečky jsou o Tokio Hotel a říkáte si : "Pcheeee, takovejch blogů je". My ale říkáme, že nejsme žádný pubertální internetový deníček o populární kapele, kde by si holky vylívaly srdíčko, zde jsou jen prosté stránky, co chtějí poukázat na to, jak povrchně lidi hodnotí hudbu a kopírují názory druhých.
Dokonalou ukázkou je Tokio Hotel, někteří je milují a jiní zas nenávidí, a přece mají tyto dvě znepřátelené skupiny něco společného, jsou ovlivňováni bulvárem. Všude se píše : "Je Bill homosexuál, má anorexii?" A jinde zase: "Jaká je pravda o Tomových 25ti milenkách?" Potom: "Tokio Hotel, kýč, který hýbe světem, ale stejně zanikne." AntiTH se tím nechají nahlodat a drží se těchto (převzatých) názorů zuby nehty, jen uráží, dělají parodie na písně a různé atd. Fanoušci se zase brání , zakládají růžové blogísky, kde píšou " Milujinkáááám Téháčko" a soupeří, kdo víc miluje Billa nebo Toma. Zapomínají na hudbu, zapomínají i na Georga s Gustavem. Oběma půlkám však uniká to nejdůležitější - hudba, ano ta hudba , kterou TH hrají a dělají ji dobře. Nikdo už se nazaposlouchá, třeba jen do nádherného textu Spring nicht nebo Vergessene Kinder, nevěnuje pozornost jediné písničce.
Proto jsme tady my - OČISTA! My jsme si uvědomily, že TH jsou především hudebníci a ne nějaká partička manekýnů. Žijí pro svoji muziku, pro to, co je baví a že můžou něco dokázat. Tom hraje na kytaru od sedmi let, Bill skládá písně od desíti. Když se začali hudbě věnovat naplno , o velkém úspěchu se jim ani nezdálo ( vystoupení po klubech a hospodách v Magdeburgu, školní soutěže). Pak je objevili Gustav a Georg a pak teprve se stali pořádnou kapelou, ostatně biografii si přečtete až v jiné naší rubrice...
